Pampeliška, heřmánek, artyčok

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale) je velice známá a vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých se silným kořenem a bohatou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstají bezlisté duté stvoly se zlatožlutě zbarvenými květními úbory. Roste v nížinách i ve výše položených travnatých oblastech a patří k bylinkám, které se tradičně používají k jarní očistě organismu.

 

V Česku se v polovině minulého století prosazovalo české pojmenování smetánka lékařská, ale nakonec i mezi botaniky zvítězil název pampeliška, který je odvozen od lysé hlavičky, která zbude po sfouknutí chmýří.

 

Pampeliška obsahuje zejména hořčiny (taraxacin aj.), třísloviny, cholin, kaučuk, inulin (hlavně kořen; látka prospěšná v tlustém střevě - chrání nás před infekčními mikroorganismy, pomáhá např. při zácpě, průjmových onemocněních), dále obsahuje minerály jako draslík, vápník, fosfor, sodík, železo, vitamin C, vitaminy skupiny B aj.

 

Po utržení či poranění vytéká z rostliny (hlavně z kořene) bílé, nahořklé mléko (latex – látka, kterou obsahují tzv. mléčnice některých rostlin). Na jaře se z mladých listů pampelišky připravuje salát nahořklé chuti, listy se přidávají i do polévek. Z květů bohatých na medovinu se vyrábí pampeliškový med, z usušeného kořene se vaří čaj. Kořen se přidává i do tzv. diabetických čajů. Pampeliška podporuje trávení a působí prebioticky. Užívá se při jaterních a žlučníkových potížích, poruchách trávení, jako choleretikum při nechutenství provázeném pocitem plnosti a nadýmáním.

Heřmánek pravý (Matricaria recutita) je jednoletá rostlina z čeledi hvězdnicovitých a je jednou z nejprobádanějších a nejpoužívanějších léčivých bylin od starověku. Heřmánek je zdrojem antioxidantů, účinné látky obsažené v rostlině působí protizánětlivě, dezinfekčně a regeneračně.

 

Už naši předci používali odvar z květů zevně při zánětech v dutině ústní, jako zábal či koupel při různých zánětlivých onemocněních kůže, spojivek, k dezinfekci ran, na popáleniny, k podpoře růstu a zesvětlení vlasů, vnitřně pak při nachlazení, kašli, nespavosti a při zánětech močových cest. Pomáhá při zažívacích potížích a nadýmání, ulevuje při podráždění krku a hltanu, podporuje pocení a redukci tělesné hmotnosti. Heřmánek je prostě všestranně prospěšnou léčivkou. Bohužel patří mezi časté alergeny a citliví jedinci mohou mít na heřmánek alergickou reakci (pocit otékání, svědění, vyrážku).

Roste volně na polích mezi obilím, na loukách, ale i na rumištích. Sbírají se květní úbory při plném rozvinutí a pravý heřmánek se pozná podle toho, že má vypouklé květní lůžko, které je uvnitř duté.

Artyčok zahradní (Cynara scolymus, Cynara cardunculus – artyčok kardový) je vytrvalá a statná rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Pochází ze severní Afriky a Středomoří a už ve starověku byla oblíbenou zeleninou bohatých Římanů, Řeků i Egypťanů. K nám se artyčok dováží z jižních oblastí, ale v některých teplejších končinách jej pěstují i naši zahrádkáři.

 

Rostlina obsahuje vitamin A, vitaminy skupiny B, flavonoidy, třísloviny, inulin, organické kyseliny, slizy a další prospěšné látky. Sbírají se listy, kořen a zdužnatělé lůžko květních úborů, ze kterého se po uvaření připravují zejména chutné saláty.

 

Artyčok se tradičně používá při nemocech jater, ledvin a žlučníku. Látky obsažené v rostlině působí mírně močopudně, detoxikačně, mají vliv na dobré trávení, podporují vylučování zažívacích šťáv a udržují zdravá játra.