Mikrobi jsou živé organismy a vegetují všude kolem nás.
Včetně nás samých.

Většina bakterií je neškodných, dokonce je naše tělo potřebuje například k lepšímu trávení. Avšak zatímco některé bakterie jsou užitečné, jiné mohou vyvolávat hnilobu a infekční nemoci, v případě zaplavení celého organismu bakteriemi až otravu krve (sepsi).

S plísněmi a jinými jednobuněčnými mikroorganismy je to obdobné – bez některých se neobejdeme v pivovaru, při výrobě chleba či antibiotik, sbíráme je a pochutnáváme si na nich v podobě jedlých hub. Umí být ale také hodně nebezpečné, zejména plísně na potravinách nebo na zdech vlhkých místností. Plísním a kvasinkám se daří i na mnoha veřejných místech, kde je teplo a vlhko. Po nákaze mohou způsobovat obtěžující mykózu nohou či kandidózu (vaginální mykózu).

K účinným antiseptikům používaným k dezinfekci kůže, sliznic i ran patří například jód, kyselina boritá a peroxid vodíku; mikrobicidní účinky má i kyselina benzoová a další kyseliny. K nejsilnějším přírodním antiseptikům patří olej čajovníku australského (TTO), který zachovává svoji účinnost také v přítomnosti krve a hnisu. Působí proti širokému spektru bakterií a má rovněž antimykotické účinky.

Při bakteriální infekci se podávají antibiotika, což jsou látky, které mikroorganismy usmrcují (působí baktericidně) nebo brání jejich množení v těle (působí bakteriostaticky).

Virus ke svému množení potřebuje hostitelskou buňku. Je původcem mnoha onemocnění, například chřipky. Zejména viry typu A snadno mutují a přenášejí se rychle z člověka na člověka. Virus chřipky se šíří kapénkovou infekcí vzduchem, ale i přímým a nepřímým kontaktem (např. při podání ruky, prostřednictvím znečištěného předmětu) a napadá zejména dýchací cesty.

Virus je velice odolný a dokáže na kontaminovaných předmětech přežít několik hodin až dní. I proto je důležité si v období epidemie častěji mýt ruce mýdlem. Pomůže i dezinfekce rukou gelem na bázi alkoholu. A z preventivních důvodů je potřebné dezinfikovat prostory i předměty.