Hrst oříšků pro naše zdraví

Nejznámější a nejoblíbenější mezi všemi ořechy na našem trhu jsou bezpochyby plody ořešáku královského (Juglans regia). Vlašské ořechy jsou chutné a výživné a dají se konzumovat v syrovém stavu, pražené (rozvine se jejich aroma), nebo předem namočené ve vodě (změknou, stanou se výživnějšími a stravitelnějšími a zvýrazní se i jejich chuť). Jsou vhodné pro přímou konzumaci, nebo jako přísada do různých sladkých i slaných pokrmů. Vyrábí se z nich vysoce kvalitní olej, ořechový likér, neobejde se bez nich žádné vánoční pečení.

 

Jádra plodů jsou bohatá na nenasycené tuky (cca 65 %, zejména polynenasycené mastné kyseliny), které mají pozitivní vliv na činnost srdce a cév, na činnost mozku, zraku a pomáhají rovněž udržovat normální hladinu cholesterolu v krvi. Vlašské ořechy obsahují důležité množství vitaminů ze skupiny B, významného antioxidantu E, minerálních látek (hořčík, fosfor, selen, zinek, železo, draslík), obsahují kvalitní proteiny (cca 15 %), sacharidy (cca 14 %) a další látky, kvůli kterým lze ořechy zařadit mezi superpotravinu a denně nám postačí aspoň hrst této pochutiny.

 

Vlašské ořechy, podobně jako mandle, para ořechy či arašídy, bohužel patří k nejčastějším potravinovým alergenům. Jsou také náchylnější k napadení plísněmi rodu Aspergillus, které produkují rakovinotvorné aflatoxiny. I z tohoto důvodu je důležité věnovat pozornost době trvanlivosti a podmínkám uskladnění v obchodě i u nás doma. Vyloupaná jádra vlašských ořechů rychle žluknou, proto by se měla skladovat jen kratší dobu v uzavřené nádobě v temnu, chladu a suchu, nebo v mrazničce.

 

Ačkoli je známe jako burské oříšky, ve skutečnosti se jedná o luštěninu s vysokým obsahem proteinů (cca 25 %). Plodem podzemnice olejné (Arachis hypogaea) je tvrdý lusk s několika semeny (arašídy) v červenofialové slupce.  Z burských oříšků bohatých na tuky (cca 50 %) se vyrábí olej nebo burákové máslo, které je oblíbené hlavně v americké a asijské kuchyni. Arašídy obsahují i vitaminy a minerály a látku s antioxidačními účinky – resveratrol. Jsou tedy zdravou pochutinou, pokud se konzumují v nesolené formě a z ověřených obchodů.

Kešu oříšky s jemnou chutí ve tvaru ledvinky jsou plody tropického stromu ledvinovníku západního (Anacardium occidentale). Nacházejí se ve tvrdé skořápce přirostlé k nepravému plodu tzv. kešu jablka, které svým tvarem zas připomíná spíše žluto-červenou papriku. Jádro se získává značně pracně, proto jsou kešu oříšky dražší. Mají vysoký obsah hořčíku, dále obsahují vápník, železo, draslík, sacharidy, proteiny (cca 20 %) a na rozdíl od jiných ořechů méně tuků (cca 45 %). Jsou proto oblíbenou zdravou pochutinou. Rozemleté kešu ořechy se používají také jako zahušťovadlo.

Domovem stálezeleného stromu makadamie trojlisté (Macadamia integrifolia) je Austrálie. Olejnatá semena ukrytá pod tvrdou skořápkou připomínají svým tvarem lískový oříšek. Díky vysokému obsahu tuků (až cca 75 %, zejména mononenasycených mastných kyselin) mají nasládlou, máslovou chuť a získává se z nich kvalitní olej, který se používá v kosmetickém průmyslu kvůli svým skvělým schopnostem zvláčňovat a zvyšovat pružnost pokožky.

Mandloň obecná (Prunus dulcis, nebo také Amygdalus communis) je rozšířená kolem Středozemního moře, ale pěstuje se i u nás v teplejších oblastech. Je příbuzná např. s broskvoní. Plodem je pecka s tvrdou skořápkou, ve které se ukrývá jádro ve hnědé slupce. Blanšírováním se slupka snadno sloupne a mandle jsou i lépe stravitelné. Mandlová jádra patří k nejoblíbenějším ořechům na světě a používají se hodně v potravinářském (k výrobě např. marcipánu a dalších cukrovinek) i kosmetickém průmyslu. Obsahují mnoho tuků (cca 50 %, zejména mononenasycené mastné kyseliny), jsou bohaté na proteiny (cca 20 %), vlákninu, vitamin E, minerály (hořčík, draslík, mangan, fosfor, zinek aj.). 

Rozlišujeme sladké a hořké mandle, přičemž odrůda mandloně s hořkými mandlemi (Amygdalus amarum) obsahuje víc glykosidu amygdalinu, který ve větším množství škodí organismu, protože se v ústech rozkládá na jedovatý kyanovodík. Hořké mandle se v syrovém stavu nekonzumují, slouží hlavně jako zdroj oleje, nebo k výrobě likéru. Před případným užitím se musí blanšírovat nebo upražit.  

 

Plody keře lísky obecné (Corylus avellana) jsou hnědé oříšky bohaté na tuky (cca 60 %, hlavně mononenasycené mastné kyseliny), proteiny (cca 15 %), vitamin E i draslík. Po vyloupání obohacují jídelníček mnoha světových kuchyní. Jemný olej se používá při výrobě čokolád i kosmetických přípravků.   

 

Plody juvie ztepilé (Bertholletia excelsa) divoce rostoucí v deštných pralesích v povodí Amazonky mají velmi výživné jádro. Jsou bohaté na tuky (cca 65 %), proteiny (cca 15 %), sacharidy (cca 7 %), vitaminy, minerály (hlavně selen, hořčík, draslík, fosfor, zinek, železo). Chutné a syté jádro se ukrývá ve tvrdé skořápce – semenech, která se nacházejí uvnitř velké a tvrdé tobolky (plodu). Nejlepší jsou čerstvé v syrovém stavu. Vyloupané para ořechy snadno žluknou a poznáme to i na chuti, protože pak mají nahořklou chuť.

 

Domovem vysokého stromu ořechovce pekanového (Carya illinoinensis) jsou jižní oblasti USA. Patří do stejné čeledi jako náš ořešák a vyloupaná oválná jádra jsou vlašským ořechům také podobná. Mají ale o něco méně hořkou slupku a také měkčí a hladkou skořápku. Pekanové ořechy jsou bohaté na tuky (cca 72 %, hlavně mononenasycené mastné kyseliny). Obsahují draslík, hořčík, železo, vitaminy a další látky, které příjemně obohatí náš jídelníček. Vyloupané pekanové ořechy, podobně jako naše ořešáky, snadno žluknou.

 

Semínka borovice pinie (Pinus pinea), která roste v oblasti Středozemního moře, jsou bohatá na tuky (cca 70 %, hlavně polynenasycené mastné kyseliny), proteiny, vitaminy (zejména B₁) a minerály (hořčík, železo, zinek, vápník). Chutná jádra mají příjemně nasládlou chuť a konzumují se syrová nebo lehce pražená a solená. Používají se k přípravě pesta (omáčky na těstoviny) i másla. Piniové oříšky také rychle žluknou.